„Skutečně doprovázet znamená jít kus cesty společně.“

                                                                       MUDr. Marie Svatošová

Co je to domácí hospic?

Domácí neboli mobilní hospic je tým pracovníků, kteří poskytují komplexní péči nevyléčitelně nemocným pacientům v terminálním stádiu onkologického nebo jiného onemocnění a jejich rodinám, které se o ně doma starají. 

Domácí hospicová péče je poskytována v domácím prostředí pacientů.

Tento tým většinou tvoří lékař, sestry, sociální pracovník, administrativní pracovník a kněz.

Tým hospice zachovává úctu k životu, respektuje lidská práva a důstojnost pacienta bez ohledu na věk, pohlaví, rasu, národnost, víru, politické přesvědčení a sociální postavení. Respektuje hodnoty, na kterých pacientovi a rodině záleží, respektuje názory pacienta a jeho rodiny v oblasti kulturní, politické a duchovní.

Co je to terminální fáze onemocnění?

Je to stav, kdy dochází k postupnému zhoršování celkového stavu v důsledku závažného selhávání jednoho nebo více orgánů. Terminální stav může trvat poslední týdny, nebo i dny onemocnění.

Co je cílem naší péče?

  • zlepšení kvality života umírajících pacientů
  • úspěšné zvládnutí bolesti a příznaků, které provázejí závěrečné stádium onemocnění
  • důstojný odchod v domácím prostředí, kdy je pacient obklopen rodinou a svými blízkými
  • péče o všechny složky člověka: fyzická, psychická, duchovní

Co zajištujeme?

  • odbornou lékařskou a sesterskou péči 24 hodin denně, 7 dní v týdnu
  • zapůjčení zdravotních a polohovacích pomůcek k usnadnění péče (polohovací postel, koncentrátor kyslíku, WC křeslo…)
  • odbornou pomoc a podporu rodiny při ošetřování a doprovázení nemocného
  • na přání pacienta a rodiny zajistíme i kněze
  • odbornou pomoc a péči při úmrtí pacienta a o tělo zemřelého
  • odbornou pomoc rodině po úmrtí

Co bychom měli vědět o reakcích těžce nemocného člověka?

Dokud to člověk sám nezažije, možná si ani dost dobře neumí představit, co všechno těžce nemocný ztrácí. Mohou to být vlasy, jméno, postavení, soukromí, stud, životní jistota, stravovací zvyklosti, práce, volnost pohybu… K tomu všemu má bolesti, je slabý, unavený, může mít nafouklé břicho, zvracet a další příznaky, které provází terminální stádium onemocnění.

Nemocný může proto reagovat agresivně, může být zmatený, mít poruchy chování či depresi. Důležité je, aby rodina a okolí byli na tyto stavy připraveni a mohli takto vzniklou situaci lépe zvládnout a být nemocnému oporou.