Přesně před rokem ukončili ze dne na den onkologickou léčbu mojí kamarádky a předali ji do domácí hospicové péče. Věděla jsem, že je čas doprovázení, čas být s ní, i přesto, že jsem měla služby v nemocnici a byla první vlna Covidu.
Myšlenku založit domácí hospic a touhu po této službě lásky jsem měla v srdci již dlouho, ale nebyl ještě správný čas. Přispělo k ní setkání zdravotníků na Vranově u Brna s MUDr. Marií Svatošovou a Janou Sieberovou.
Tato myšlenka se rodila v mém srdci postupně. K uskutečnění tohoto snu mě však přivedla kamarádka a její slova ,,Přála bych si umřít ve Tvém hospici“. Míša se za hospic modlila do poslední chvíle a stala se základním kamenem tohoto hospice.
Děkuji Bohu, že jsem mohla být s ní a doprovodit ji na druhý břeh. Odešla pokojně v kruhu svých blízkých loni na Velikonoce.
8. 9. 2020 vznikla zakládací listina hospice a postupně se začal tvořit tým.
O smrti se v dnešní době moc nemluví a toto téma je ,,tabu“, jako by se nás to vůbec netýkalo. Nemocní umírají osamoceni a za plentami nemocnic. Umírající lidé potřebují hodně lásky a naději, že smrtí život nekončí, ale pokračuje dál. Potřebují nás, naši lásku a péči. Potřebují vědět, že nejsou na konci života sami.
Děkuji všem, kteří jste se rozhodli postarat se o své těžce nemocné a umírající doma. Děkuji za vaši odvahu a péči, jsme s vámi!
